, 17. 11. 2011, Ostatní
Pocit, že vám patří svět, vyprchá stejně rychle, jako se vznese závoj lásky unášející vaše touhy a vzpomínky. Snažíte se jej chytit, ale pichlavá země vám nedovolí víc, než bolestně pozorovat, jak nenávratně mizí v dáli. Snažíte-li se jej chytit, nedostihnete ho a na těle vám zůstanou rány po bodláčí, necháte-li jej ve větru dout, cestou zpět zamíříte holým tělem do ostnatých křovin. Přeji si v nich utonout, s rozdrásanýma nohama...