Pří ochutnávce tváří
kopretině do očí se dívá,
kradené nad ránem,
kdy zpil se v podzámčí ráje
trestí rumovou.
Teď trápí se s kocovinou,
vinou, co nejde odestát.
Kolik nahých těl a bosích nohou
se hřálo v jeho komnatách ?
Kolik spěšných kroků
a pádů z cizích balkónů ?
I tím, co čas mu vzal, nebo zohavil,
kdo mu duši zbil.
Zestárl, milovník žen a poezie,
samota nu stéká do dlaní
a ústa slzy chutnají