, 10. 7. 2023, Blogy
Už to trvá přibližně měsíc. Stejný čas, stejné místo.
Poměřujeme se navzájem. Podezíravé, divoké tělo jedna pružina. Přivádí jej hlad. A já, z uctivé vzdálenosti, kterou postupně zkracuji, házím kousky jídla. Konejšivě smlouvám, ať přijde blíž, že mu jen chci pomoct…
… svléknout starou kůži. Chybí kousek, tak deset centimetrů - a celistvý dred, přesná kopie kočičího hřbetu, zůstane ležet na některé z cestiček šelem. Nakláním se nad kocoura, v ruce velké nůžky… už už...
Uskočil. Růžovou kůži s pár novými chloupky špiní prach, rozvířený "vlečkou". Nedá na sebe sáhnout.
Tak snad zítra!