, 21. 2. 2024, Ostatní
Na pokraji zoufalství
touhou zmírám
Po dotecích a polibcích
uvnitř zeje díra
Jako ztracenec,
mezi nebem a zemí,
čekám na konec
A na ni
Miláčku,
volám do mráčků
jak dešti závidím, že Tě smáčet může,
zemi, že daruje Ti růže,
větru, co Ti dýchá do vlasů,
slunci, že láká Tě do lesů,
noci, že Tě nahou polyká
i ránu, když se Tě světlo dotýká
Času závidím, který s jiným běžíš,
psíku, co u nohou Ti leží
Tento okamžik, nebo mnoho let,
i když láska bude odcházet