, 2. 8. 2025, Povídky
Se psem, který není můj, tedy s fenkou, a v neznámém lese ztrácím brzy půdu pod nohama. Odněkud z dáli je slyšet hádka několika lidí, pak se rozhostilo ticho.
Pěšinou přes mýtinu proti nám spěchá bezdomovec v kapuci. Obličej není možné zahlédnout. Děkuje, že jsem stáhla psa k noze.
Mizí opodál v lese, tmavý bezhlavý chodec. Strachy jsem ztratila řeč a nezeptala na cestu zpět.
Lidé jako on prý kradou z domků v kolonii popelnice a v zimě v nich spí. Perla je nesnáší, i když se tentokrát chovala slušně. Asi jí nebyl tak docela proti srsti. Zato ve mně vzrůstá zmatek, kam dál. Abychom nedošly k ležení divých mužů a žen. Tam bych Perlu již neudržela! Umí se rozparádit.
Uvolňuji tedy vodítko a nechávám se vést blahovolně hledícím psem. Na rozdíl ode mě bezpečně zná cestu domů.