Milá tváří a duší rozverná
těžko svoje vášně krotí
Jí netřesou se kolena,
kde se jiný strachy potí
Stále světu nemá dost
To ostří sotva něco ztupí
Z nadšení i pro radost
na starých nové plány kupí
Sny prošlé znovu ožívají,
malé hromadí se na velkých
Závidí, ti, co tempu nestíhají
I já, v první řadě z posledních
Snad živel takový jsme mnozí,
však zastavit se nedá den
a prstem na nás zítřek hrozí,
že dalším bude přemožen