, 27. 1. 2026, Povídky
Einstein kdysi prohlásil, že nikdo nikdy neviděl
nehybný chomáč světla.
Paprsek světla bude mít vždy konstantní rychlost
nezávisle na našem pohybu
nebo na pohybu světelného zdroje.
Tato skutečnost musí nutně ovlivnit samotný prostor a čas,
jak lze vidět z pouhé definice rychlosti.
A já se jako malý zaradoval, protože to znamená,
že svět není tak nudné a mechanické místo,
jak předvídal Newton.
Ale tohle okouzlení speciální relativitou mi vydrželo do dne,
kdy jsem narazil na unavený světelný paprsek v parku,
který seděl na lavičce a vypadal zdrceně.
Víš, pro vás zůstanu navždy nesmrtelný,
řekl mi, když jsem si k němu přisedl,
a takový život nechci!
Před chvilkou byl vesmír pouhé mimino a dneska je v pokročilém věku
a já nevím, jestli zůstanu osamělým poutníkem v pusté ledové prázdnotě,
nebo se vrátím do velké jednoty horkého plazmatického skupenství.
Expanze se zrychluje a možná se nikdy nezastaví.
Třeba gravitace nezvítězí a já nechci zůstat sám!
A pak se rozplakal a já nevěděl, jak ho utěšit.
Vzal jsem ho do dlaní a dělal všechno, aby si nikdo nevšiml
nehybného světla,
které se rozhodlo vzdát své konstantní rychlosti
a zestárnout v naší době.
Ale co to znamená pro náš vesmír,
když můžeš být nehybné?