Iswida

Toto dílo NENÍ MÉ, nýbrž MÉ MAMINKY. Je hodně staré, ale zajímá mě, co na něj řeknete... Původně jsem sem chtěla něco sama vybrat, ale mamka ten sešit střeží jak sedmihlavá saň, tahle je jediná napsaná jinde. Zakázala jsem hodnocení, abych na tom nevydělávala(/neprodělávala), můžete do komentů napsat, co byste dali.

(už asi čtvrtá verze a pořád se mi líbí jen poslední dva verše...)

(hlavně se mě neptejte, proč zrovna jahody, to je záhadou i pro mě...)

noční dílo, silně pod vlivem piva a dojmů z úžasné Wandy Johnson

jen pocit jedné ztracené malé holky...

jen vypisovačka, na nic lepšího se teď nezmůžu

("Nečti mi to přes rameno" "Chci vědět, o čem to je" "O nebi. A o tom, že některé věci jdou mimo nás.") Kamarádovi snad ještě pesimističtějšímu než jsem já sama. (A schválně jestli mi někdo vytkne zrovna to, co mi tam nejvíc vadí.)

Pro Petra... :-(

Vymyslelo se to samo, já jsem to jen bez nějaké větší snahy o formu v noci sepsala...

Psáno po probuzení tak krásném, jak jen si člověk může přát...

(ale přečíst mu to jako obvykle nedám...)

Věnováno jednomu okamžiku, ve chvíli napsání básně pouze vysněnému, splněnému jen o pár hodin později. Je to jen drobnost...

Námět sice neoriginální, ale doufám, že vás přesto zaujme

variace na stejnojmennou báseň Arthura Rimbauda

jen taková drobnost, už pár týdnů stará