Chci tě. Chci tě...
Ne, ne tak, jak sis myslela, hloupoučká.
Ty jsi pro mě denní knížka lásky.
Chci se dotýkat tvých něžných rtů,
dívat se na západy slunce s hrnkem kávy
a zapomínat na katastrofy…
Zabalit tvoje nohy do deky,
přitisknout si tě k sobě, usnout v objetí
a společně přivítat náš svítání...
Dávat ti svou lásku —
jen tak, bezvýhradně (nezištně),
aby ses při denním světle i za měsíce
rozkvétala jako překrásný šeřík,
a od úsvitu až do soumraku —
v květech lásky, jako sen,
se otevírala věčnému všemu,
zavalená mojí láskou a zahřátá jím.
Chci, chci, chci, chci se v tobě utopit,
abych do posledního dechu zůstal v tobě,
postavit dům s balkóny, zahradami
a bazénem a žít v něm až do skonání věků.
Dotýkat se tvých tváří, překonávat
spřízněný spěšný vítr, letět sto mil daleko,
křičet „miluji!“ na všechny kilometry, kolem
a na vodní hladině se z tebe znovu těšit.
Jemný vánek kolébá větve a vplétá
sladkost do tvých copů. Roztomile do dálky teče řeka
mezi břízami, kde jdu s tebou a držíme se
za ruce; teplem jsou zahřáté naše večery.
Můj pohled vzlétá k nebesům, k dalekým,
průhledným plachtám, až k samotným snům a větrům.
Dotknu se jich — a v této Mléčné dráze
v tobě se znovu a znovu rozpustím.
Navěky tvůj...
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Stříbromodrý ostrov: | Odkřídlená svoboda Malenky a mužská rovina filozofické zkázy. | Až zazní slova oslova | Snímky zapomenutého života: | Kronika uraženého génia: