Bojím se

Hned vstupní slovní výměna je určením nejzákladnější tématicko-formové struktury a následná lehce ústupčivá opatrnost autorova je orientačním gestem vždy už očekávaným, spíš kulturně orientačním, než aby znamenala sama o sobě příliš mnoho. Můžeme tedy řící, že první určujícím elementem básně je první verš.
Následující obrazový motiv je jakousi katarzí celého textu, neboť zvláštní tématické štěpení rezonuje i v jazykové dimenzi. Avšak to není v oblasti jazykově tématické paralelnosti všecko;
svým způsobem pokračuje ve štěpení, které jsem sledovali už v „elementární“ části básně.
To pak představuje jistou základní polaritu explikace a samo zárodečné místo pohybu a vývoje
emočního rozvinu až v téměř banální patetičnost. Tato autenticita je ovšem významově také velice nosná, což vede k derivaci textového celku podél cetra důsažnosti dalekosáhlých sémantických jemností.
Už první verš byl dělením, a to dělením s mírnou asymetrií. Závěrečný dynamický zvrat pak spojuje lyrického hrdinu básně s hloubivou, eruptivní, neklidnou akcentací primární nehybnosti s ohledem na její ztajenou potencionalitu.
Sečteno a podtrženo zvýraznění dílčích předělů maximálně naplňuje předpoklady spontánně explikovaného uchopení tématu a nabízí tak čtenáři velmi signifikantní literární zážitek. (Podle studie Zdeňka Kožmína k básní Měsíční sonáta)

kvalitní komentář (0)