začátek konce
na posteli smíchu mlčím
v tichu zpovídám se vlastním hříchům
do zavřených úst křičím
že děkuji Ti, že jsem spolu
ač cítím, jak padáš se mnou dolů
jak kradu úsměv z tvých úst
místo květů, půst
otázky, co nemají konce
proč mě líbáš, když tak málo mě vídáš
a co nevidíš
neuhlídáš
nad vodou mě drží potápí se
společný čas co časem rozdrolí se
jako duše, v pádu nad strží
tíha těla, co těžko něco zadrží...
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
stín... | pár rýh... | poušťí... | tupě... | když studí...