Upiju z noci
pár doušků hořkosti
mezi rty okraje
skleničky nakloním
životu, naději
bez nich jsem mumie
opile, těžce se pokloním.
Ty jsi má iluze
beru tě do dlaní
tvou tvář, obraz génia
můj sen, z komatoria
kohoutí balada
ránem mě rozladí
obraz, mysl, všechno.
Kohoute, sic tě lasice...
pohladí...
pár doušků hořkosti
mezi rty okraje
skleničky nakloním
životu, naději
bez nich jsem mumie
opile, těžce se pokloním.
Ty jsi má iluze
beru tě do dlaní
tvou tvář, obraz génia
můj sen, z komatoria
kohoutí balada
ránem mě rozladí
obraz, mysl, všechno.
Kohoute, sic tě lasice...
pohladí...
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Ranní rosou | Klap, klap... | Telefon | MOC | Posel jara