Je mi zima a všude lezou brouci,
zavřen ve svém zpustlém kotci.
Můj zvlhlý vous hnije.
A zvlažily ho mé slzy,
neboť cítím, že již brzy,
poslední kapička rozumu evaporuje.
Nedělejme si iluze,
pláči jenom z nouze,
však co jiného dělat mám?
Smířen se svým osudem,
aťsi pohltí mne chladná zem!
Je nás mnoho a jentak nezemřem',
ohně v našich duších nevyhasnou.
zavřen ve svém zpustlém kotci.
Můj zvlhlý vous hnije.
A zvlažily ho mé slzy,
neboť cítím, že již brzy,
poslední kapička rozumu evaporuje.
Nedělejme si iluze,
pláči jenom z nouze,
však co jiného dělat mám?
Smířen se svým osudem,
aťsi pohltí mne chladná zem!
Je nás mnoho a jentak nezemřem',
ohně v našich duších nevyhasnou.
Hodnocení: 3
(celkem: 6, počet hlasujících: 2)
(celkem: 6, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
No jo, poslední věci člověka jsou oblíbený námět. Snad se autor za těch pět let posunul někam dál, co se poezie týče...
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)Emoce 21.7.2012, 19:25
Sunny Toby 21.7.2012, 19:03
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Den s Johánkem | Rovnováha mezi světem idejí a věcí hmotných | Jakou chci můzu. | Můj svět | Ludvík Děsivý