Prstíky času
se dotýkají
mého nestabilního
já...
a čekají
až řekneš
že to všechno
možná mělo
nějaký hlubší smysl
a že jsme se vlastně
neviděli naposled
...
Kdo teď vlastně hádá?
Já a nebo ty?
Má vůbec cenu
jít osudu v útrety?
a má vůbec ještě
smysl doufat?
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 1x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Zítřky už budou lepší... | tak co s tím provedem? | Nezkrotný živel... | Prsty... | Nejsem na prodej tak jako tenkrát...