Myšlenky

Pokus . . . nic víc


Autor: Lobby, 9.12.2012, Básně

   Tisk




Retro myšlenky v zatáčkách,
mučící kvílení tichých sirén.

Nekřič, nikdo to neslyší.

Občas mám chuť,
rozplynout se
a nechat to tady.

Nebaví mě ,
solit si rány.

Poslední možnost,
je rozžhavit olovo,
vpustit ho do sebe
a přiznat si barvu.

Nechat promluvit pravdu.


Hodnocení: 4
(celkem: 4, počet hlasujících: 1)

Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>


Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.


Komentáře


Fotka uživatelestranger Hvězdička Hvězdička Sponzor 9.12.2012, 20:44
U Tebe se mi to při čtení strašně střídá - celkem dobrá pasáž výše, a pak napíšeš "přiznat si barvu".
To je místo, to těsně před závěrem, kde by se mělo v kontrastu s posledním veršem udát skoro nejvíc, čtenáře nesmí ani na chvíli napadnout, že ten verš vedeš jen rýmem k poslednímu - a já ten pocit tady měl :)

kvalitní komentář (0)
Reakce: Lobby 9.12.2012, 21:25

Tak to určitě není. Přiznat si barvu tu má svůj účel, ve smyslu tekoucí krve po tom, co si prostřelíš hlavu ))



kvalitní komentář (0)Reakce: stranger Hvězdička Hvězdička Sponzor 9.12.2012, 21:29

já rozumím závěrečné myšlence, jen ten gramatický rým "barvu/pravdu" mi vzhledem k ní přišel až příliš jednoduchej, no...:)



kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Fotka uživateleHesiona Hvězdička Hvězdička 9.12.2012, 19:32
Depresivní myšlenky. Taky jsem měla podobný podzim, teď se snažím vylepšovat náladu sněhem a vánocemi :)

kvalitní komentář (0)
Reaguj >>
UpozorněníChceš psát tučně, kurzívou nebo podtrženě ? Použij BB-kódy!
Zelené komentáře | Fotka u komentářů






© 2025 Poeta.cz | Design: Sunlight | RSS | Tiskovky.info