Venku se budí nový den
přináší včera netušené
já se jen dívám za oknem
jak vítr spadlé listí žene
Ještě včera tu pršelo
padaly slzy smutku z nebe
kéž by se Bohu zželelo
všech, které jejich duše zebe
Vadnu a hynu s podzimem
i moje duše okorává
co zbude z nás, až pominem
jak sluncem sežehnutá tráva
Říkám si s panem Gellnerem
snad je tam přece někdo v nebi
snad přece někdo, po kterém
chtít můžem přežít…
Bože……
…… že by?
přináší včera netušené
já se jen dívám za oknem
jak vítr spadlé listí žene
Ještě včera tu pršelo
padaly slzy smutku z nebe
kéž by se Bohu zželelo
všech, které jejich duše zebe
Vadnu a hynu s podzimem
i moje duše okorává
co zbude z nás, až pominem
jak sluncem sežehnutá tráva
Říkám si s panem Gellnerem
snad je tam přece někdo v nebi
snad přece někdo, po kterém
chtít můžem přežít…
Bože……
…… že by?
Hodnocení: 3.83
(celkem: 23, počet hlasujících: 6)
(celkem: 23, počet hlasujících: 6)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Nejzajímavejší a originální se mi zdá až poslední sloka. Ty předtím jsou moc strohé a obyčejné. V celku však je báseň hezká. 
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Mám z té básně pocit, jako bych ji dávno dávno znala. Při čtení jsem zažila něco jako deja vu... Nemyslím to tak, že kopíruješ nebo tak, prostě jsi mi připomněla něco ve mně. A za to ti dík.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
To nemůže být konec | O mraku a zvonech | Pravda? | O koláčích | Život na dně sklenky