po všem...

Autor: Prefeta

, 3.9.2013, Básně

protože jsi mě chtěla
svlékla jsi mě do naha
sama příliš slabá
ve mně bídná útěcha

v nejistotě oběma je vlastní
jistota a lži
prý jsme oba krásní

od sebe a k sobě
bez víry v Boha v tobě
malicherné výčitky

co tiše nitky lásky
rozvázaly na provázky
a roztřepené konce

ztichly

jako duše v nás
a laskavou lásku
vzal si čas

teď napořád chřadnu, nezapomínám
a stále zvedám se blíž
ke dnu

Hodnocení: 1
(celkem: 1, počet hlasujících: 1)

Zobrazeno 26x (přihlášenými uživateli)

Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Vybíráme další díla od autora...
v čase... | zima... | ho(stinná)... | když studí... | víš...

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Satanriel

3.9.2014, 11:45
Hodnocení: 1

Sinusoidická báseň - asi tak bych to značil. Náladově nahoru a dolů.
Závěr klasický, smutňoučký, bez trochu něčeho navíc.
Láska, trapná páska na magnetofonu života, ale to každý dávno ví.
Používání krátkých veršů, které nesou obecnou (obrazně - nechci se rozepisovat) informaci beru nefér vůči čtenáři. Používání neurčitých jevů dovoluje si představit cokoliv a tak se tam vpasovat téměř pokaždé.
Obrazy. Popis "přetrhnutí" se mi líbí. Víc asi nic.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>