Když procházím horami existence
A cítím, jak volají ty konce
Ležím sám v posteli
A slyším zvony, co odbily poslední šanci
Kdy už zastaví, ty bolesti z lásky
V klidu rovnováhy spočinu na konci své životní dráhy
Usnu s myslí naděje
Ve svitu polední krásy
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
melancholie života v labyrintu | Láska | Kniha o lidství | Vývoj společnosti | Myslím, že jsem zamilován