Poslední rozloučení

Autor: marthos, 27.8.2011, Básně

  

v království noci nalézám svůj klid
můj duch putující hvězdnou oblohou
tolikrát zatracen a nalezen
je teď na okamžik vysvobozen tmou

silný měsíc stráží spánek živých
mohu vidět jejich sny a vstoupit
mé poslání je však už dávno dané
pouze tato noc mi to dovolí

už je čas vydat se na cestu
nalézám její okno
všichni již dávno spí
s lehkým vánkem dostávám se k posteli

andělská bytost odpočívá v říši snů
její řasy jsou ještě vlhké
musela předtím plakat
to pomyšlení mě ničí

odnáším spící tělo z pokoje
a mířím ke hvězdám
ona si nic nezapamatuje
bude to pouhý sen

hvězdy nám zpívají při tanci
tenhle okamžik nesmí nikdy skončit
chci ji stále něžně objímat
jemnými polibky líbat tvářičky

nic není navždy a všechno musí skončit
neúprosný čas mě nutí jít
opustit svou milovanou
a vrátit se za hvězdami

vracím ji zpět na lože
poslední polibek na teplé rty
poslední pohlazení její tváře
mířím zpátky k noční obloze

smutek zachvátil mou mrtvou podstatu
život nás odloučil velmi brzy
budu zde na svou jedinou vytrvale čekat
snad na mě nezapomene ...

Zobrazeno 4x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>