Přání
Jednou se probudíte na posteli na chatě. Je tam tak krásně starodávno... Tak postel je teplá a studená zároveň. To teplo jde z vašeho těla, to chladno od hor a od řeky. První, co uvidíte z toho dne, je nebe, vysoké tak, že se vám z něho zatočí hlava a rozbolí znova, jako minulý večer.
Autor: Kamila
,
24.7.2009,
Básně
Chtěla bych umřít a rozlít se v nebe,
v kapičkách dopadat na zem, když zebe.
Rozpálit dlaně, rozpálit líce,
chtěla bych umřít a nebýt už více...
v kapičkách dopadat na zem, když zebe.
Rozpálit dlaně, rozpálit líce,
chtěla bych umřít a nebýt už více...
Hodnocení: 2.5
(celkem: 5, počet hlasujících: 2)
(celkem: 5, počet hlasujících: 2)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
A proto mám ráda básníky... | Poslední jaro | Bezradnost | Vlaková rapsodie | The party is over