PRSTOKLAD
(modré pampelišky)
tehdy
už tak dávno
hřálo nás
naše první jaro
jakoby teď na nás
já díval se z výšky
znovu vidím tě říkat
jak jsem bláhový
vždyť přece každý ví
že ne žluté
ale modré jsou
ty mé žluté pampelišky
ty laškovně chěla jsi se přít
a já - začal žít...
od té doby uplynul už nějaký čas
moc se ale nezměnilo
čas marně snažil se
ubrat ti něco ze tvých krás
a já dál volám tvoje jméno...
zase mám tě ve svém klínu
schoulenou
láskou vonící
ležíš na boku
pokrčená v kolenou
zmizel ranní chlad
a já cítím
jak se usmíváš
a čekáš na můj prstoklad...
jsi mou jedinou
mou ženou
krásnou a tajemnou
hebkou a voňavou
já začínám hrát...
pomalu vlhne tvůj klín
rozvírá se
a ukapává do peřin
s bílým peřím
a já - věřím...
pomalu klesám z výšky
dnes možná ti uvěřím
že přece jen
modře kvetou pampelišky
otvírám oči
nikde nic
jen dým
z našich minulých let
valí se údolím
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Noc a den | kdybych já sám se potkat měl | HALLOWEEN | den jak Lovosice | Brouzdám se v dešti