Rozloučení

Už skoro rok stará. A psána asi úplně jiným stylem, než běžně píšu.


Autor: Elvie , 20.11.2012, Básně

  

Vídám jen málo
tvých úsměvů a vlídných vět.
Copak se stalo,
že už nemohu ti vyprávět?

Nastává listopad
a naše city opadávaj'.
Ach, dlouhá tichá zima,
co nepřinese jaro.
Polibek na ústa,
polibek na čelo.
Poslední sbohem.

Ještě se krátce vpiju
do barev tvých očí,
než se mi ztratíš někde v mlze.
Dnes naposled.

Maminko, sbohem.
A sbohem, moje lásko.
Mrazí mne, však neoživíš,
co již odkvetlo.

Mlčení a vodopády a ostrý vítr ve vlasech.
Stejně je člověk v sobě sám.

Vyplnit prázdno o velikosti dvou srdcí?
To potrvá.

Vím, že zase jednou musí přijít léto,
jen přivoním si k jiným květům.
Však v hlubinách tůňky skryté ve stínu,
tam budeš bolet napořád.

Já stále marně hledám slunce
a vše co vidím - první sníh.

Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>