Sonáta o vybíleném baru

Autor: Luisa Sekaná , 9.12.2013, Básně

  

kolikrát jsem chtěla
uslyšet hudbu
nohama vzhůru po prameni vodopádu
smích
a potom zase
tiché kroužení viol nad rakouskými jezery
hudbu
jako snahu vysvětlit uspořádání všech
listů v lese
hudbu jako snahu přenést
člověka přesně na toto místo
pro chvíli kdy už třeba budou všechna místa ztracená
pro chvíli kdy se promítneme někam
do propadliště vesmíru

kolikrát jsem měla
srdce plný ledovejch jehliček
v podzemním baru
s barevným osvětlením
se smála lásce
obtiskům tváří v kalužích
a jen matně si uvědomovala
subtilní cigaretový prach
napříč
čerstvě utrženými jablky úsměvů

kolikrát jsem chtěla
zažít lásku jako z pohádky
a mít krátkej život
a hlas
jakobych zubama drtila
led
co chutná po malinách

kolikrát jsem se snažila
napsat kávou na podšálek
alespoň trochu zřetelně
nějakou báseň
SORRY
THERE'S MORE THAN POETRY

Hodnocení: 5
(celkem: 10, počet hlasujících: 2)

Zobrazeno 19x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>