Pod rouškou citu,
Pod závojem z kvítků růže,
Při měsíčním svitu,
Přemýšlím, co láska zmůže.
V ledové tůňce máchám bosé nohy,
Chlad prostupuje mne až do pasu,
Já vzívám všechny své bohy,
By přišli a nechali mě v němém úžasu.
Volám jména mrtvých duší,
Mrtvých nevěst padlých andělů,
Jimž srdce už dávno nebuší,
Jež zemřely z žalu.
Vzhlížím k havranům,
jež protínají letem šedavý den,
poddávám se trnům,
jež drásají mě jako pouhý sen.
Oči mé jsou krví zbarvené
a ústa má pomalu nachoví,
upadá mé tělo zjizvené,
upadá v krvavé trnoví.
Pod závojem z kvítků růže,
Při měsíčním svitu,
Přemýšlím, co láska zmůže.
V ledové tůňce máchám bosé nohy,
Chlad prostupuje mne až do pasu,
Já vzívám všechny své bohy,
By přišli a nechali mě v němém úžasu.
Volám jména mrtvých duší,
Mrtvých nevěst padlých andělů,
Jimž srdce už dávno nebuší,
Jež zemřely z žalu.
Vzhlížím k havranům,
jež protínají letem šedavý den,
poddávám se trnům,
jež drásají mě jako pouhý sen.
Oči mé jsou krví zbarvené
a ústa má pomalu nachoví,
upadá mé tělo zjizvené,
upadá v krvavé trnoví.
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Sklenka kyanidu | Hvězdy | Je pryč... | Desiluze opravdovosti | Znovuzrození