Veruš

Pro mou tajnou, krásnou Krásnoočku...


Autor: Honza Bažacký, 25.2.2007, Básně

  

Opojná vůně dálek a zvířecí vášně,
skryla se v konečcích tvých vlasů,
cítím ji všude a tolik jasně,
hladím tě jako vlny mořských útesů.

A tvé smaragdové oči,
co jsou neprobádanou hlubinou,
gepardem, který se dívá z výšky ptačí,
můžeš být současně zlou i nevinnou.

Kapičky štěstí hladí tvou pleť,
je jemná a voní jarním deštěm,
hladit ji stále znovu i teď,
jsi mým dlouhým, šťastným snem.

Tvůj krk je stéblem orchideje,
rty zahradou se záhony růží,
i led kolem Tebe hřeje,
a chladný kámen trpí, touží.

Touží po tvém polibku a dotycích,
aby i on obživnul,
není krásnější chyba a hřích,
jen by tě přitulil a ovinul.

Cítil by vrcholky hladkých hor,
zakletých do tvých prsou,
stal by se z něj živý tvor,
byla bys jeho alfou a omegou.

A tvé ruce co umí dělat i potěšit,
bude svírat pevně u sebe,
abys měla pro co usínat a snít,
jsi anděl a patříš předem do nebe.

Tvé srdce často bývá raněné,
rádo by bylo klidnou zátokou,
před velkým zklamáním chráněné,
naplněné láskou a jistotou.

A v nitru toužíš po všem lidském,
po vlastním přístavu štěstí,
po milování i pláči dětském,
a to vše ti ještě osud věstí.

Věř tomu, Krásnoočko)

Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>