Ultrarychlá srandička, která mě napadla při čekání na vlak s vlezlým spolucestujícím.
Jedná se o lyrickou báseň, která je skrytou výpravou do vlastního nitra, kde vyvstávají různá vlčí zpodobnění.
Mé pocity z dnešní doby. Nejsem žádný umělec... Jednou jsem dostala chuť tvořit, ale moc to nedopadlo. Co si o tom myslíte? Je aspoň nějaká část k nevyhození? Budu ráda za vaše rady a kritiku :-)