

Takový jeden pocit, co už u mě delší dobu přetrvává.
Psáno při půlnoční s tělem přítomným a myslí kdesi vysoko nad kostelem.
...lásky se mění, jen touha zůstává nezměněná...
K napsání mne opět inspirovala moje asistentka. Dílko tedy věnuji jí.
Myslím, že metafory se mi docela povedly ... vyhrála mi literární soutěž :o)