

pro Sluníčko
no, zkusím to... 17 zastavení jara. Michal Leonov Tariverdiev. Skladba Někde daleko.
když jsem se zmoklá a unaveně snažila zkamenět na nástupním ostrůvku Národního divadla... minutu před tím, než projela devítka a ostrůvek se stal louží štěstí a tepla od Sluníčka, které nepřehlédlo můj můj zmokle skelný pohled
Jsem dítě ulic a matkou jejich dětí, které se rodí ze špíny a prachu...
Každý má právo najít klíče k okovům a srdce nám spoutali
Jen tak mě to napadlo. Standy zdraví všechny Poeťáky ;-)
kapka po kapce stéká...
O nutnosti jarního básnění...
se zadaným si radši nezačínat...
***