Bez veršů. Chci v sobě zabít světlo. Přivádí mne k šílenství svými pošetilými nadějemi. A toto vytesám na jeho náhrobek:

Neveršovaná ukolébavka na usínání...navěky

Sen, který věřím...

Strážnice, město andělů...

Ani nevím proč, zkusím složit několik slov, třeba Vás osloví, mě se kousek dobra podaří...

Rychlá báseň o poledni:)

něco pro děti... :o)

Autor: Aki von Spritzenhaus , 13. 9. 2006, Básně

Hodnocení: 3.67 | 1167 | Zobrazení: 76 | Komentářů: 7

Vy, kdo ode mne čekáte lásku, pospíchejte odsud pryč... A vy, kdo smrt, vítejte v arytmickém deliriu úspěšného sebevraha! S věnováním svému životu (Rest in Hell !!), a pak už nikdy nikomu. A Zranitelná Kráska není lidská bytost - je to naděje.

Děkuji, Veruško, má za všechnu krásu. Přejme si, prosím, oba, ať krása trvá a nemá konce. Miluji tě, báseň 6 jen pro tebe, má milovaná můzičko :-)

Báseň o kráse, báseň o víle překrásné, která tanci v rytmu dešte vila jméno Věra (snad báseň se zalíbí, je od srdce)

sortimenty jsou ruzné, jen obchodovat se štěstím ještě nikdo nedokázal

Jak to vypadá, když panna mořská miluje rybáře?

...

Květy vůní svou duši hladí jako každé tvé políbení lásko má milovaná.

Báseň pro Tebe a pro naši neslabnoucí lásku. MIluji Tě, Věrko má překrásná, můj vděk za všechnu krásu jest jen Tvůj.