Opět báseň ze školních lavic
Třetí báseň ze školních lavic
I když je nejhůř, je třeba mít naději...
Pocity studenta, který propadá a beznadějně sedí v jedné z hodin a tiše se loučí...
Jestli tohle potřebuje komentář, pak zahazuju tužku a přiskřípnu si prsty ve dveřích...
Snažím se chovat vždycky slušně, jednou za čas to ale trochu neklapne a pak si připadám asi takhle:
Hm, asi vám začínám blbnout: (No jo... já a básně: Ani nevím, jestli se to básní dá nazvat. Amen.)
Z toho se člověk málem zalyká...
Chce-li muž k velkým osudům...
O kouzlu prvních jarních dní..
O romantice prostředí Českomoravské vrchoviny...