poslední básnička pro jednoho človíčka, co ukrad mi kus srdíčka...
O lásce, o zklamání, o tom, že někdy milovat se nevyplácí...
24. 1. měl výroční narození.
Parodie na nejrůznější děsuplná dílka.
Je to o světě, o Američanech, o nezaměstnanosti, o hlouposti, o válce, o dálce, o morálce a o drogách.
Nechci nic dodávat, za vše mluví báseň sama!
Toto dílo má vyjádřit smutek z odhalení toho, že lásku přemohla vášeň, před kterou musí člověk utéct. A také to, jak je to těžké. Doufám, že se vám tato jedna z mých prvních básní bude líbit.
To, co se odehrává v této básni, se možná stalo už i někdy vám. Vyjadřuje složitý vztah k někomu, koho byste chtěli mít rádi, ale pořád váháte a soupeříte mezi myslí a srdcem.
Uvidíte někoho a okamžitě vás okouzlí, přitom však víte, že tenhle člověk není ten pravý. Co teď?
Věnováno kamarádu Stopařovi na věčný vandr