
Osud vzal nás do svých rukou,
sem tam píchl jehlou tupou
Do nás, a v naše unavené duše,
do života starodávných klišé
On nepsal barevnými tužkami
knihy snů a přání s tužbami
Vedl nepokorou mysl pokorných
a zbytečnostmi věcí zbytečných
Absencí úcty k sobě samému
nelze dávat lásku druhému
Jak opět zrodit city umdlelé
Zažehnout, co dávno bylo shořené
Zpřetrhané, jak opět navázat,
Lásku k sobě si zase rozdávat
Vzít si svůj osud do svých dlaní
Jsem tvůj muž a ty má paní
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!
štěstí bez záruky | Mámino jméno | bublinky | lidi | diagnóza C509