Nechala jsem si poslat výtisk a ráda přečetla tebou avizovanou autorku, také konečně tvé básně v březnovém Hostu. Skvělé čtení, ač něco jsem již znala!

"Kyčle" trochu mimo mě tou přílišnou popisností
(zima z nevyšlapaných schodišť, klouby prorostlé kyčlemi, obličej plný větru...)

ty příznaky nejsou vůbec špatný,
jen na můj vkus až příliš s "pečlivostí" zobrazený...

druhej kus už jinak, střídměji, a přitom
bez předchozího pocitu bujarosti, zbytnění textu

však ještě jednou dík za vklad, Radko

A ještě jednu

NEJSTARŠÍ BRATR

Jenoho dne zmizel
zůstal po něm nedopitý večer
a vyšoupaný koberec

Zatímco jsme jedli výčitky
soustružil odpovědi
v desce vymazané hlavy
tajemná pravidla kroků
a utahovaného pásku

Zadní dveře jsme nechávali otevřené
ale jeho smích
sladký a tvrdý jako hnědý cukr
už se dávno rozpustil
v tom nedopitém večeru

Tak tedy nahazuji.

KYČLE

Měsíce mi praskají v nohách
zimou z nevyšlapaných schodišť
Každou další studenou vlnou
se přiblíží plastový zpěv
Klouby prorostlé loděmi odplovají pryč
dívám se na písek který po sobě nechají

Vracím se občas do obličeje plného větru
Ticho nepotřebuje chůzi

klidně kus nahoď

Díky, Radko, zkusím si sehnat...