Zhluboka 22.3.2020 Pro marození vybrala jsem si z desítek poetických knížek jednu k potěše - Narcis Půlpán, Nečekaný podzim.
Záclony
Na něco čekám.
Srkám studený čaj
horkými rty.
Ležím v nepokoji
záclony zataženy na nejzazší mez:
kolikáté už
marné políbení.
Je podzim,
chladno a hlasito.
Pseudohaiku 20.3.2020 Prima... máš v nich i černý humor - sestřička:-), cením si, že /aspoň jak mi připadají/ jsou skutečné, ne instatní...
5
Ocúny 19.3.2020 Taky si po dočtení říkám - jak to sakryš myslel... pěkně jsi to na čtenáře "ušil"...
Loučení 19.3.2020 Náhodně jsem si všimla, že to samé Loučení jsi zde již měla...
V čase 18.3.2020 Za mne - škoda toho podlouhle svislého formátu, nečte se mi dobře, bez jediné odstavce či mezery... také koncovky -osti tomu nedodaly... ani archaismy a klišé /např. srdci oporou, dnem i nocí
začátkem i koncem/
Vnímám jako přírodní lyriku.
Velký záletník 17.3.2020 Á, pardon, vzala jsem doslovně začátek:-))