15 411 literárních děl

3 003 autorů

Nejdrahocennějším kovem je práce. Ulévají se z něho lidé.
[Burke Edmund] Další >>

SBÍRKY OSTATNÍ BLOGY POVÍDKY BÁSNĚ

Xeuron, svět zítřka

jeden z mnoha mých pokusů o sci-fi, doufám,že tentokrát neskončím u druhé kapitoly ;)

Autor: Alternativ

, 29.3.2011, Povídky

Kapitola 1. - Petrův Sen Petr už zase neklidně spal. Neklidně se převaloval a čupřina tmavých vlasů mu padala do čela. Připadalo mu, že je cosi v nepořádku s těmi neustále se vracejícími sny o blonďatém klukovi s modrýma očima, jenž na něj mluví zvláštním jazykem, kterému ani za mák nerozuměl. A ještě navíc ty zlověstné mraky,stahující se nad jeho hlavou. Co to mělo všechno znamenat? V bdělém stavu by se červenal, že se ve snech zajímá více o chlapce než o děvčata. Jenže zabraňte přírodě, aby si dělala co chce, navíc tohle nebyl ledajaký kluk. Vyzařovalo z něj cosi zvláštního, jako by byl...Ano, jako by byl z jiného světa. Skrývalo se v něm něco zvláštního, neviditelného, co v sobě nemá žádný pozemšťan. A ta zvláštní města v pozadí, uspořádaná do kruhu, neméně podivná létající vozidla jako z Hvězdných Válek a lidé pořádající jakési slavnosti či věnující se zvláštnímu cvičení nebo meditaci či co to vlastně bylo, podobné čínskému Tai Či? A potom ty černé mraky, kosmické lodě a výbuchy,zmatek,křik,křik... No řekněte, ruku na srdce: Nechalo by vás klidnými, kdyby se vám něco takového zdálo? A to navíc ne jednou, ale každou noc? Petr rozhodně klidem nepřekypoval. I jeho matka si toho všimla, když při snídani málem rozlil šálek kávy a rozsypal sušenky. ,,Co se děje, Peťo?" zazněla starostlivá matčina otázka, když jich několik ze země zvedla. ,,Jo", pomyslel si a sklopil oči, ,,co se děje. To bych taky rád věděl."

Zatím kdesi za propastí ze světelných let seděl ve svém pokoji v Bloku chlapec jménem Quendar a meditoval. Je to možné? Že by se konečně naplnila Věštba, kterou ona stařičká vědma vyřkla při jeho narození? Přemýšlel o tom už při pospolitním dechovém cvičení v Tribuně Lidu. ,,Musíš ještě hodně cvičit, hochu, než tvá mysl bude čistá jako kapka rosy. Zatím spíše těká jako pára nad hrncem. Musíš se soustředit na jeden bod. Den už přece skončil, a ty se trápíš příliš mnoha věcmi!" pokáral ho mírně Učitel a Quendar mu to neměl za zlé. Věděl, k čemu toto cvičení slouží, že jeho cílem je zklidnění mysli a příprava na spánek, který ho nyní již neovladatelně zmáhal. Věděl, že je taktéž projevem sounáležitosti mezi obyvateli Bloku, jedné z prvních lidových obcí, které sto let po vydání Všeobecné Mírové Deklarace nahradily národní státy. Tohle všechno mu bylo známo. Přátelství, zaběhnuté rity a kontinuitu porušovat nechtěl. Ani nechtěl, jak se také říká, dělat dusno. Jenže měl své vlastní problémy. Tohle je jeho věc! A sńad i jeho rodiny, jenže věřili by mu to vůbec? Rodiče měli svých svých starostí dost, a souruzence neměl. Nebo že by přece? Ale ne. Sám tomu nevěřil. Tohle přece nemůže být pravda. A co by tomu řekli obyvatelé Bloku? Vysmáli by se mu a ještě by si přisadili. Blok není velký a vše se tady roznese jako na podnose. Byl to jen sen. Žádná Země neexistuje. Bylo to příliš krásné a hrozivé zároveň, než aby tomu mohl uvěřit. Ne. Není to možné. (pokračování příště)