

je to drsna povidka o spolecnosti a o tragicke prihode hlavniho hrdiny, omlouvam se za pripadne chyby
Karina se se svým nevlastním bratrem Dominikem přestěhuje z vesnice do svého rodného městečka se zvláštním jménem Hořčice. Brzy se skamarádí s partou svých spolužáků. Oni tuší, že na tomhle městě je něco magického, ale Karina potřebuje přesvědčivý důkaz... a taky ho dostane... (Dalo by se tomu snad říkat i "kniha." Bude to mít ještě hodně pokračování... Je to tak trochu neslané nemastně, ale to začátky bývají...)
Tóny věčnosti
Zase jsem něco přidala (a upřímně uznávám, že básničky mi moc nejdou, takže tu kritiku jsem si zasloužila) a potřebuju POŘÁDNĚ zkritizovat - což myslím smrtelně vážně. Prosím, abyste nijak nebrali, že sem pletu všeobecně ,,oblíbenou´´ a známou knihu - bylo to jen proto, že jsem potřebovala nějak podepřít děj. Až si toto přečtete, tak pochopíte. Ale už se tu nebudu vykecávat - a čtěte, prosím...
Můj oblíbený rozhovorový styl.
Tak se cítím já, někdy jako touha, někdy jako ztracený..
Každý člověk kolem nás má vlastní příběh. Někdy není na škodu sledovat příběhy běžící souběžně s naším a případně se poučit nebo si připomenout důležité okamžiky v životě.
Tento kousek sem házím spíš ze zvědavosti, protože patří k mým nejstarším. Psala jsem ho v asi 16 letech. Možná o něco dříve, možná o něco později a od té doby se k němu nevrátila.
Procházka v dešti
příběh plný metafor
Jak v dnešní uspěchané době najít partnera? A kde ho vůbec hledat, abychom měli větší šanci najít, po čem doopravdy toužíme?