Stádo bílých jehňat
v ohradě za trnovou korunou
hlásá: „Jeden život, jedna láska,
pod věčně modrou oblohou.“
Vůně, tóny sladkých vzlyků
v chumáčích lepí se na rouno,
co stříhá pastýř dle svatých zvyků,
pro pokoj duše, pro soudnost.

Snad nechali mě čekat déle
snad vpila se touha pod kůži,
ani zázrak božího odpuštění
nesmyje to, po čem srdce zatouží.