Leželi jsme na dně moře
třicet osm minut

za tu dobu tichou nocí
prošlo mnoho postav

oči měly bezůtěšné
a děravé plíce

říkali mi ať jdu s nimi
já však chytal v žitě

nástroje tekoucí do nebe
z určitých poloh mé mysli
postupně vplouvaly do tebe
a já je lovil tak mladý

věřil jsem blábolům proroka
člověka co neměl ruce
jezera, jezera, jezera
ocitli jsme se v sobě nazí

a zajímali se o počátky
na jiných planetách

na věcech stvořených věcmi
na stromech z umělé lásky

tak mladí

tak naivně mladí