Když vzniká život, je to radost
Ale pro někoho trýzeň
Mamka vine k sobě uzlík
Co má pořád žízeň

Když pak první krůčky dělá
Říká táta, máma
V té chvíli už necítí se
Žádná matka sama

S věkem přibývá starostí
Už chystá se do školy
Místo hraní s hračkami
Teď musí dělat úkoly

Devět roků na zakládce
Uplyne jak voda
Čtyři roky, maturita
A v osmnácti svoboda

Plnoletost konec hraní
Teď už ho čeká práce
Však volných míst jak šafránu
To je ostravská aglomerace

Když už přece práci našel
Tak potřebuje byt
Přece nechce do nekonečna
U rodičů být

On teď má byt jako klícku
I svoje vlastní klíče má
Však bydlet sám, to se mu stýská
Bodla by mu rodina

Když hezkou ženu našel
A zplodil s ní své děti
Na jejich lásku přišel kašel
A on se tu trápil

Tak jednou ráno zvedl kotvy
A odešel pryč
Dal se na dráhu umělce
Ale tvořil samý kýč

I o tu svou práci přišel
Ale nehledal si náhradu
Byl sám a byl dosti stár
Tak odešel do důchodu

A za pár let, už nikdo neví
Kdy že se to stalo
On šel si lehnout po večeři
A nebylo už ráno