Včera jsem zapomněl,
na svůj strach, i svoji radost,
ústa mne svědí od té pomlázky,
kterou jsi mi dala.

Na mé rty i oči,
na uši které dřív to neslyšely,
do vlasů žhavé dráty,
tvých šepotů hluboko mi vjely.

Děvče ty jsi mně včera hřálo,
v prosinci i bez šatů,
když do jara je tak daleko,
a k tvým ústům je tak blízko.

V prázdné dlani,
mám tě ukrytou,pod svými nehty,
v náprsní kapse mám schovaná,
slova která jsi mi neřekla.

Bože,přemýšlím jak se vlastně jmenuješ,
jaké je tvoje pravé jméno,
to které se píše prstem na kůži,
a které zpívají ptáci ráno.

Já musím tě ještě najít,
a poslouchat tvá slova které se rodí v noci,
snad se jednou prořekneš,
ve spánku,že mne miluješ.