Sluneční žár jenž spaluje kůži
Na záhoně spatřil jsem uvadlou růži
"Vodu", vodu chtěla kytka pít
"Já nemám již víc z čeho žít"

Květ tvůj již chřadne, jak tvé sváteční šaty
A dávno též nevoníš, jak lístky máty
Jsi uvadlá růže mezi dunami
Jsi jako sirotek bez polibku mámy