Archanděl sedí mi na bříšku,
do copů vplétá mi nebe.

Tak jemnou dlaní,
že pod ní svět uniká...
a my dva vidíme pak jenom sebe.

Minuty, hodiny lesů a strání,
vteřina toho, co nejvíc mám ráda...

andílek vyplétá z copů mé zrání
a říká: nemrač se, poškrab mi záda.