Za oponou

Zubatá až kosou zatřese
rudou už stopku ti lékaři rozsvítí
felčarům padneš hned do sítí.
A struna neznámá v duši tvé ozve se.

Každý den i hodina má cenu zlata,
bohatství a sláva třpyt svůj teď ztrácí,
do dávných let vzpomínky se vrací.
A nevíš už, proč stále chvátáš.

Minulost, přítomnost, o sebe se tříští,
po lásce zas toužíš i políbení,
po tom, co bylo již, nebude a není.
A nevíš co přinese den příští.

Do dávných vzpomínek mysl se noří,
tam žijí teď všichni tví přátelé,
lásky tvé dávné, i lásky zemřelé
A vzácné poklady vzpomínky teď tvoří.

Snad každý, když nemoc se blíží
na lásky své vzpomíná, a duši to tíží.

Někdo se neznámá, někdo i boha bojí
někdo se uzamkne do básně svoji.