Ó můj pane, velký mistře,
šlechetný a bílý,
nejsem hoden Tvojí péče,
jsem hloupý, bez síly.

Neboť kdybych nebyl s hlavou
v rozepři co s mozkem,
ladně proplouval bych slují
v pozadí Tvém božském.

Svou páteř bych ohnul k Tvojí,
byl Tvým stínem v poušti,
jsem však sláb a neobstojím
a to se neodpouští.

Můj pane, můj veliteli,
strůjče řádu světa,
nemám kvalit bych Ti sloužil,
jsem hlupák a sketa.

Neboť kdybych zapřel ducha,
podlézal a čeřil,
vřadil bych se mezi rovné,
jiným metrem měřil.

Plazil bych se po Tvé trase
nadšen Tvůj sen žíti.
Jsem však sláb a žádné prase,
čímž jsem provždy v ...

(Konec textu se bohužel nedochoval ... )


_______________________________________


Tolik báseň jejíž fragmenty byli nalezeny v hrobce neznámého dělníka poblíž pohřebiště králů čtvrté dynastie v Gíze.
Pro egyptology bylo obrovským překvapením, jak se báseň zcela vymyká z rámce staroegyptské poezie a jak je i po bezmála pěti tisíciletích nebývale moderní.


(Ze staroegyptského originálu přeložil a upravil Rudyamon, 27.5 -2.6.2010)