Poslední dobou už se mi moc nelepí
dřív jsem si stěžoval, takže žádná ztráta
od štěstí oproštěn, žádné zbytky, otřepy
vepředu místo mě replika rozesmátá.

Prý je to ze zvyku, rok už každý vydrží
na zemi nohama, myšlenkou ve vesmíru
ruku v ruce, lásko, tomuhle říkám žít
a to co cítím pak uchovám na papíru.

Ať je to jakkoliv, do nosu si dávám
mám vize, obzory, ráno bolí hlava
zážitky - ty krásné - zůstanou nespatřeny.

Přetrvám potichu, slova v uších znějí
já a já, kámoši, co si rozumějí
vedou spolu hovor o štěstí, co není.