propadls u zkoušky
buď jak buď
neumíš zvednout Diogenův sud

že složils mizerných pár sonetů
přivřu tu ještě oči
než zalícím tak půlnoc bude tu
pak půjdem spolu... k otrokáři

na střeše kocour po mě vříská
jen slož si báseň na labuť
jsi pod jazykem rtuť
jen jedem svým mi blízká
(člověkem aspoň sobě buď)
na bílé vrány a peří jejich synů
za tohle věčné skomírání
že chtěly s tebou... ku oltáři
ať aspoň kočky vzpomenou si
než slunku talíř vylízaj
až zacílím tak zježí se jim fousy
když se to nepodaří

a tvoje srdce minu

pak dobrý Bůh mě suď