Už nesušíš mé vlhké tváře,
teď po nocích zbaběle
koulí se slzy do polštáře.
Už nejsi tu pro můj věčný duše svit,
který náhle v temnotě se choulí skryt.
Slzy se koulí do polštáře,
stékají, plynou, dál a dál.
Už nikdy víc neusušíš mé vlhké tváře,
nedám tomu již dopustit.
Vzpomínáš na ty krásné časy,
kdy vlasy pletly se nám mezi řasy?
Těm časům už dávno odbilo.
Pamatuješ?
To kdysi se nám líbilo.
Zmizela jsi i z mého snáře,
jako ukryta bys byla v páře.
Zmizela u trati v remízku
a přeci, přeci bolest nablízku.
Už nesušíš mi vlhké tváře,
nezbylo již víc slz pro lháře.