Je po dešti
venku vstává z poklestí tráva
co voní svěžestí
sílu mi dává
je plná neřestí moje hlava
a jarní rána
zmíraj bolestí
Chci se smát
jak slunce dát
své prsty na okenní rám
věřím jen sobě
jsem nic v této době
co se jen vzdává
svých snů o štěstí
…kráčím jak smrt v hodinách
umírám
v cizích peřinách
s pocity
co jsou tak zvláštní
v náruči běsnící
té kruté s vrásky…