Koukám - brečím - přešlapují
na místě i z místa pluji
v širou světa polí vísku
stavím stroji sochu z písku

v kámen dlátem vytesávám
pocit, který se mnou mává
chvíli v tu, či onu stranu
k stabilitě světa dánu

lidem, kterým je moc málem,
i kdyby králem byla věda
zahalena do ruměnce
skryté šedé eminence.