zase jsi snědla celý pekáč vzduchu
styď se!
ale neplakej
líbí se mi, když si dopřáváš
za chvíli budeš zase k světu

vždyť rosteš
a s každým soustem uvadáš
kapka vody
jako povodeň na quijotský mlýn
tvého sebeklamu

vidíš mě?
já tě nevidím
jen kořínky zimy
co ani slunce, ani léta
světla nepřiživí

v bříškách prstů
ozvěny nitra volání
poslední nádech kapky smyl
a smysl prostý je
když dochází sil